Enneagram popisuje devět způsobů, jak člověk zvládá svět — devět typů, z nichž každý má svou hlavní touhu, svůj hlavní strach a svůj stín. Na rozdíl od zbytku téhle stránky se nedá vypočítat z data narození: není to astrologický systém a typ v něm nezjistíš jinak, než že odpovíš na otázky o sobě. Proto je tu dotazník. Odpovídej podle toho, jak se chováš většinu času, ne podle ideálu, ke kterému se chceš přiblížit.
Enneagram od nuly — a proč se nedá vypočítat z narození
Enneagram říká, že lidé se neliší ani tak chováním, jako spíš tím, co je k tomu chování žene. Devět typů není devět povah — je to devět různých odpovědí na otázku, jak se v tomhle světě uchránit. Každý typ má svou hlavní touhu a hlavní strach a všechno ostatní z nich vyplývá.
Slovo pochází z řeckého ennea (devět) a gramma (znak). Devíticípý obrazec se připisuje G. I. Gurdjieffovi, který ho učil ve dvacátých letech minulého století, ale typologii devíti osobností k němu připojili až Óscar Ichazo a Claudio Naranjo v šedesátých a sedmdesátých letech. Není to tedy starověké učení, i když se tak občas podává.
A tady je důvod, proč je tahle stránka jediná na webu s dotazníkem: enneagramový typ se z data narození odvodit nedá. Není to astrologický systém a neexistuje v něm výpočet z hvězd. Kdo ti tvrdí, že ti typ určí z narození, vymyslel si to. My radši dáme otázky.
Devět typů se dělí do tří center po třech. Centrum instinktu (8, 9, 1) reaguje tělem a jeho základní emoce je hněv. Centrum citu (2, 3, 4) řeší obraz sebe v očích druhých a jeho emocí je stud. Centrum myšlení (5, 6, 7) řeší bezpečí a jeho emocí je strach. Když znáš svoje centrum, víš, která z těch tří emocí ti běží pod povrchem i tehdy, když o ní nevíš.
Křídlo je sousední typ na kruhu, který tvůj hlavní typ dobarvuje. Jednička s křídlem devět je klidnější a ustupuje víc než jednička s křídlem dva, která je vřelejší a víc zaměřená na lidi. Křídlo není druhý typ — je to odstín.
Šipky jsou to nejpraktičtější, co enneagram nabízí. Každý typ se ve stresu posune k chování jiného typu a v růstu zase k jinému. Neměníš typ — jen si na chvíli půjčuješ cizí způsob. Když člověk zná svou stresovou šipku, ví o sobě dopředu, co bude dělat, až mu bude zle. To se nedá vyčíst z žádné mapy.
A poslední věc, která je důležitější než výsledek: typ není škatulka a není to omluva. Enneagram neříká „tohle jsi a nedá se s tím nic dělat" — říká přesně naopak. Popisuje mechaniku, která běží automaticky, aby ji člověk přestal dělat automaticky. Když ti výsledek sedí na devadesát procent, je to dobrý výsledek; když v něm najdeš i to, co se ti o sobě přiznat nechce, je to ten správný typ.